CZ - text Tereza Jindrová

Intruder (str. 58-59), AVU, Praha, 2012, ISBN 978-80-87108-34-5

Rudolfovým záměrem bylo „vytvořit sochu, která by zároveň vyplňovala i zobrazovala určité místo“. Použil ten nejobyčejnější a zároveň zcela nesochařský „materiál“ – vodu, aby reflektoval specifickou atmosféru lístkárny. S tímto materiálem se ale Rudolf snažil pracovat sochařsky: umístění v prostoru, velikost a do určité míry i budování tvaru nebylo náhodné. Půl litru vody rozlil na podlahu, jejíž drobné, pravoúhlé dlaždičky vytvářejí nezaměnitelný vzor připomínající kompozice neoplasticismu. Voda se dostala do spár mezi dlaždicemi a tím je výrazněji vykreslila; současně vodní plocha posloužila jako zrcadlo pro okolní prostor – na jejím povrchu se odrazilo stropní osvětlení ze čtvercových luxferů. V kaluži se tak prolnuly dva geometrické vzory v kontrastu s nepravidelností jejího vlastního obrysu. Přesnost architektury byla pohlcena nestálým tvarem, který se proměňoval v čase, jak voda od krajů vysychala. Konečným pozůstatkem této efemérní sochy je tedy fotografie, která konkrétní situaci zafixovala v čase a zároveň vybrala pouze jeden úhel pohledu, jeden moment. Uchování paměti ve fotografii se nutně uskutečňuje jedině za cenu selekce.

-TJ-